Archivy






Dneska jsme děti předávali na malé prázdniny na chalupu v Řemešíně. Z domova jsme vyráželi dopoledne a obě děti cestou usly, tak jsme je nechali v autě dospat. Když se pak probudily zaparkované na zahradě (zatímco my si užívali kafíčko po obědě), neobešlo se to bez slziček.

Takže jejich oběd probíhal ve stylu, že jsme je měli s Martinem na klíně, jednou rukou jsme je krmili a druhou pevně objímali. Ale po chvilce bylo zase vše v pořádku. Daník šel se strejdou Karlem na zahradu pálit dřevo a rýt záhonek a Anička jim dělala společnost.


Po odpolední svačině jsme se tedy mohli s Martinem sbalit a vyrazit k domovu. Já si naplánovala cestou pár zastávek v souvislosti s mou geocacherskou zálibou.

Celkem jsem si vypsala 9 míst. Prvním zastavením byla Mariánská Týnice. Už při příjezdu jsme viděli jednu rodinu, která se pohybovala na místě, kde má být krabička ukryta. Než jsme zaparkovali a došli na místo, už se přesunuli ke kostelu, ale zamávali nám na pozdrav. Po chvilce jsme i my krabičku našli a zalogovali jsme se hned pod Drozdíky.

Druhá zastávka byla socha Svatého Jana nad Hadačkou. Socha je kousek od silnice v lese, takže jsme o ní (ačkoliv jezdíme kolem často) nevěděli. Moc hezké místo. U úkrytu jsem na zemi našla jednoho padlého vojáka. Uložila jsem ho do krabičky; asi někomu vypadl a určitě udělá radost dalšímu.

My vyrazili do Plas. Tady měly být dvě. Jedna keška věnovaná klášteru byla velmi lehce k nalezení. Prohlídku kláštera jsme dneska vynechali. Před pár lety jsme ji s Martinem absolvovali, včetně prohlídky sklepení a vodního systému. Druhá schránka měla být mikro (čili malinká) u hrobky Matternichů, dnes Smuteční síně. Ale tahle mrška odolala. Ačkoliv jsme tušili, kde hledat, nenašli jsme. Doma jsem si přečetla, že to není ani tak mikro, jako spíš nano. Což znamená, že to může být rozměrově podobné třeba šroubku. Tak příště!

Následoval Kaznějov a jeho 2 kešky věnované kočičím plemenům. První zastávka byla za fotbalovým hřištěm. Při logování jsme překazili plány jednomu z fanoušků, který si chtěl za tribunami odskočit. A pak, když jsem chtěla udělat dokumentační foto, jsem vzbudila podezření ze špionáže u čárového rozhodčího. Ale máme zalogováno, tak jedem na další. Ta byla ukryta na náměstí. Teda ukryta nebyla, protože z úkrytu vypadla. Ale my jsme ji po zalogování vrátili na původní místo.

Cestou do Třemošné jsme se zastavili u hraničního kamene Bílá paní. Krabička byla někým dost zničena, ale předchozí kačeři ji provizorně nahradili a umístili na lepší místo. Povedlo se nám najít i zalogovat. Martin začínal být mou šňůrou zastávek unavený, tak jsme rychle pokračovali dál.

V Třemošné u říčky mě čekal další neúspěch. Ačkoliv jsme podlezli pásku s nápisem „ZÁKAZ VSTUPU“ a vlezli na břeh, který se zrovna opravoval, tak jsme kešku nenašli. Až doma (opět!) jsem si přečetla, že GPS zavádí na špatný břeh. Tak holt zase příště.

Na Třemošenské skalce jsem už měla větší štěstí a k Martinově radosti jsme mohli vyrazit domů.



Comments are closed.


kvalitní webové stránky, iD-SIGN