Archivy






Když Andulka zaklepala na balkonové dveře a chtěla po mně rohlík pro kachničku, trochu jsem váhala. Několikrát jsem se jí ptala, co to chce a pro koho. Uvažovala jsem, jestli to není nějaký jinotaj. Daník byl ve školce, Martin nosil venku cihly. Že by měl hlad a poslal Aničku pro sváču? Nebo že by Andulka chtěla nakrmit Slávu, co Martinovi pomáhal, a vymyslela mu novou přezdívku?

Ačkoliv jsem Andulce moc nevěřila, šla jsem do kuchyně pro starý chleba, ale pro jistotu šla ven s ní. A tam, na silnici, si to promenádovala kachna. Asi se unavila cestou z rybníka k řece a udělala si mezipřistání.

Andulka ji nadšeně krmila. Protože ale byl chleba suchý, moc to kačce nešlo. Došla jsem tedy i pro misku s vodou. Andulka pak chleba naházela do misky a pozorovala, jak to kachně šmakuje.

Po pár minutách kachna usoudila, že čas svačiny je u konce, otočila se od náš a po pár krocích vzlétla. Andulka namítala, že ještě všechno nesnědla, ale její námitka zůstala bez reakce.

A to mám někomu vyprávět, že bydlíme ve městě?!



Comments are closed.


kvalitní webové stránky, iD-SIGN